Ahoj popáté! 🦇
Jsem Bára (@barboravic) a tohle je pátý díl mého newsletteru, ve kterém přináším tipy na to co vidět, slyšet, číst a co si nenechat ujít. Z migrény, o které jsem psala v newsletteru #4, se vyklubal docela brutální covid, což je důvod týdenní prodlevy a zároveň dobrá zpráva pro vás, protože to znamená, že jsem hodně četla, poslouchala a sledovala. Přeji vám tedy pěkné počtení a pokud se vám moje tipy budou líbit, neváhejte mě sledovat (nebo sdílet dál), protože jak už jsem řekla, newsletterů bude pouze tolik, kolik je mých subscriberů a limitní hranice se nám pomalu přibližuje, což si určitě nikdo z vás nepřeje!
Pro začátek jeden announcement – STÁLE JSEM NEDOČETLA BÍLOU VODU – takže vy všichni, co jste tu kvůli knihám a těšili jste se, že už uslyšíte i o něčem jiném, než o tomto masivním literárním počinu, máte smůlu. Už jsem ale za půlkou a stále si to velmi užívám, zvláště po večerech, kdy četbu nejprve zahajuji Hurvínkem (a proto mi to taky trvá tak dlouho).
Hned zkraje taky přikládám jeden covidový pro-tip pro všechny rodiče uplakaných, nemocných a neodložitelných dětí – když nemohou spát, dejte je do nosítka, e-book nebo seriál na tabletu si dejte někam do výšky očí a pak vytancujte před tabletem ďůlek do podlahy (bacha, nad 20 kg váhy dítěte už to úplně nefunguje) – dítě se krásně prospí a vy zažijete spoustu kulturních zážitků, o kterých pak můžete psát!
Mimochodem, věděli jste, že Hurvínek poletí do vesmíru s Elonem? Zdroj: iRozhlas
📚 ČTIVO.
Bílou vodu jsem tedy stále nedočetla, ač by to bylo více než vhodné, vzhledem k tomu, že Kateřina Tučková za ní teď převzala státní cenu za literaturu (a je kolem toho spousta mrzení, čemuž vůbec nerozumím).
Abych vám ale přeci něco doporučila, přidávám tip na knihu, kterou mi Bílá voda svojí hutností a tempem vyprávění hodně připomíná – Na smrt od Jozefa Kariky. Tu jsem zhltla při loňské vlně covidu a byl to pro mě literární zážitek minulého roku, totálně mě pohltila a slibuju, že když se do ní pustíte, nebudete jí chtít pustit z ruky.
A ještě jeden tip kratšího formátu, který jsem zvládla i s rozečtenou knihou – nové reportáže Saši Uhlové pro Alarm. Ta si na vlastní pěst zkusila špatně placené práce po Evropě a je to opět smutné čtení. První sérii Hrdinů kapitalistické práce jste v minulosti určitě zachytili (a připomenout si ji můžete na Alarmu a nebo souborně v knize). Saša umí skvěle psát a nad to díky její nesmírné empatii a ochotě jít do svých témat na vlastní kůži dokáže přiblížit každodenní realitu nízkopříjmových zaměstnání tak, že budete na hrdiny jejích reportáží myslet ještě dlouho po přečtení jejích článků. A pokud byste reportážních textů neměli dost, doporučuju i sérii PIKO Pavla Šplíchala a Apoleny Rychlíkové, kteří zase pátrají po tom, jak se stal pervitin součástí české každodennosti. Třeba tenhle text je děsivej a věřte, že takových uživatelů míjíte na autobusový zastávce po ránu víc, než si myslíte.
📺 SLEDOVAČKY.
Dokoukala jsem Všechno, co miluješ a bylo to skvělý! Potěšil mě zejména závěrečný díl, nebudu spoilovat, ale oceňuju, že ač měl celý ten příběh totální happy end potenciál, ve kterém by se zmatený nazi Jonas probral ze svého poblouznění a všechno by se opět zalilo sluncem, šli tvůrci jinou cestou, která otevřela na konci spoustu otázek k diskuzi. Norové prostě teen dramata umí a byla radost to sledovat. Díky skvělému soundtracku jsem objevila Ary, norskou zpěvačku a songwriterku, která se postarala o seriálovou hudbu. Takže určitě doporučuju, navíc je to celý zadarmo v iVysílání. A pokud byste chtěli s norskou dramatikou začít od základů, určitě si dejte SKAM, můj vůbec nejoblíbenější seriálový teen počin všech dob!
👂 KU POSLECHU.
Na filmové scéně mě dlouhodobě inspiruje Tereza Nvotová, která stojí třeba za filmem Špína nebo za teď aktuálním, v Locarnu oceněným snímkem, Světlonoc. Právě díky tomu druhému teď dostává větší prostor v médiích a já si s ní chvíli po sobě poslechla dva podcasty, které mohu doporučit – první byl její rozhovor v Prostoru X u Čestmíra Strakatého (který má teď mimochodem i svůj druhý vlastní podcast s nepřekvapivým názvem Čestmír) a ten druhý byl v podcastu z filmového a televizního prostředí Pitch. Na Tereze se mi líbí, jak otevřeně umí pojmenovávat problémy lokálního filmového průmyslu a ač má spoustu zkušeností ze zahraničí, tak nemá potřebu svojí profesní dráhu nějak nafukovat. Ve frontě mám pak i díl Pitche s mojí oblíbenou brněnskou televizní producentkou Kamilou Zlatuškovou nebo s nezlomným producentem Michalem Reitlerem, se kterým jsem se v ČT mohla potkat na pár projektech a vždy byla radost sledovat, jak za svoje projekty v podstatě dýchá.
Druhý tip je z rodičovského soudku a je to podcast 13 hříchů rodičovství, který jsem aktuálně rozposlouchala. Psychoterapeut Martin Zikmund už stejnojmenný podcast připravoval pro časopis Marianne (ten si v rámci seberozvoje dejte taky) a v obou trefně a svižně zpracovává různá témata, která se týkají výchovy dětí a přistupování k nim. Baví mě, že je to celé dost komplexní a spousta tipů tak oceníte, i když děti nemáte. Zároveň Zikmund pracuje s odbornými zdroji a není to jen takové plácání, ale většinu postupů a doporučení opravdu podloží nějakou studií. Třeba z dílu o zdravém těle jsem si odnesla poznatek, že existují tzv. Dietary Guidelines, které pravidelně zpracovává americká vláda, aby podpořila zdraví svých občanů. Je to v podstatě 120stránkové PDFko, kde je suprově shrnuté úplně všechno, co věda zatím ví, o výživě dětí, dospělých nebo třeba těhotných. Dejte tomu večer a možná vám to pomůže víc, než ten nejdražší výživový kouč z Instagramu.
Tak vám přeju hodně zdraví a napište mi, co pro svoje tělo v pošmourném covidovém období děláte vy!
A taky hodně (a pozorně) čtěte, ať třeba místo do Houbohled nedojedete do Konopína!
B.
PS: Pokud je vám dnešních tipů málo, mrkněte i na moje předchozí newslettery, plné toho co číst, vidět a slyšet!